ROMEO A JULIE

Romeo a Julie z Vrbna: Milostná tragédie z roku 1890

Dne 6. června 1890 se v brusičské dílně vrbenských Richterových skláren objevil velitel místní c.k. četnické stanice Joseph Adler. Přišel zatknout jistého Antona Kreuze, dvaadvacetiletého brusiče pocházejícího ze Slavošova u Kutné Hory, který měl toho dne dopoledne při tzv. Poštovní cestě z Vrbna do Andělské Hory zastřelit svou přítelkyni, devatenáctiletou Emilii Grunerovou, dceru pekaře Karla Grunera. Kreuz byl převezen k okresnímu soudu v Bruntále, kde se bez okolků přiznal, že čin skutečně spáchal. Jak však policie pokračovala ve výslechu, záhy zjistila, že tento případ nebude zdaleka tak jednoznačný.

Kreuz chodil s Grunerovou asi rok, ale její rodina jejich milostný poměr nikdy nepřijala. Možnost svatby se tak oběma mladým jevila stále beznadějněji. Emilie, z jejíž strany byl vztah obzvlášť silný, proto vymyslela plán s fatálními následky. V úterý 3. června napsala Kreuzovi dopis, ve kterém mu oznámila, že si vezme život. Pokud s ní nebude chtít odejít ze světa, zabije se sama. Kreuz souhlasil s tím, že zemřou oba.

Zůstane však navždy tajemstvím, do jaké míry se s tímto strašným činem Kreuz dobrovolně ztotožnil, a nakolik jej zamilovaná dívka citově vydírala a manipulovala. Podle brusičovy výpovědi se sice 5. června odebrali pěšky do Karlovy Studánky, aby v tichu noci odešli z tohoto světa, on se ale svou milenku pokoušel od tohoto nápadu odradit. Emilie nicméně trvala na svém. Po probdělé noci nakonec Kreuz jejímu naléhání podlehl. Bylo kolem desáté hodiny dopolední, když se z místa (zhruba 15 minut chůze od vrbenského náměstí) ozval výstřel, po němž záhy následoval druhý. První střela zasáhla dívčino srdce. Když však Kreuz s hrůzou zjistil, že Grunerovou nezabil, střelil ji ještě do levého spánku.

Vyšetřovatelé pochopitelně zajímalo, z jakého důvodu je Kreuz stále naživu, když, jak on sám tvrdil, měli zahynout oba. Brusič vypověděl, že revolver přestal fungovat. Jal se tedy zkoumat hlaveň, z níž najednou vyšla rána a kulka mu poranila ruku. Znovu tedy revolver přiložil ke spánku, doufajíc, že tentokrát jej technika už nezradí, ale pistole znovu mlčela. Pokusil se náboj narovnat klíčkem od kufru, během čehož jej však zahlédl nějaký muž, svědek. Kreuz v zoufalství utekl do města, aby, jak říkal, opravit zbraň a zastřelit se. K tomu ale, jak víme, již díky zatčení nedošlo.

Policisté si brusičovu výpověď chtěli ověřit, a nechali tedy zbraň podrobit expertíze. Ta přinesla překvapivý výsledek – Kreuz skutečně říkal pravdu. Dle odborníků se několikrát pokusil o sebevraždu, ale shodou okolností, způsobených stavem pistole, se mu to nepodařilo. Při soudním jednání, které se konalo 4. září v Opavě, bylo prokázáno, že obviněný čin spáchal s plným souhlasem oběti. Tato okolnost však dle tehdejšího trestního zákona nic nezměnila na trestní odpovědnosti za čin, a Kreuz byl odsouzen k trestu smrti.

K vykonání rozsudku však nakonec nedošlo. Jeho Veličenstvo císař František Josef I. přihlédl k důkazům, že se milenci chtěli zabít oba, a Kreuzovi trest zmírnil na patnáct let těžkého žaláře, zhoršeného uvržením do temnice každý rok 6. června – jako připomínku onoho tragického dne, kdy byly zmařeny dva životy.

Zda si Kreuz odseděl celých patnáct let, případně kudy se ubíraly jeho životní osudy po propuštění z vězení, nevíme. Pekař Gruner zemřel ve Vrbně v roce 1916 a přežil svou dceru o celých 26 let. V místě tragédie vzniklo nedlouho poté pietní místo, které přetrvalo až do dnešních dní.

TEXT: Matěj Matela - VLASTIVĚDNÉ MUZEUM JESENICKA

Google Sites

Report abuse