VILa fritze GROHMANNA
Architekt Josef Hoffmann
Fritz Grohmann a jeho žena Susanne Primavesi si nechali vystavět vilu ve Vrbně pod Pradědem s parkem a zahradou, kterou navrhl významný architekt Josef Hoffmann. V roce 1922 byla dokončena a předána do vlastnictví svému majiteli.
Tato jednopatrová zděná vila s podsklepením má půdorys ve tvaru U, což dodává budově charakteristický a funkční prvek. Grohmannova vila nejenže splňuje estetická očekávání díky Hofmannově mistrovství, ale také nabízí pohodlný a elegantní domov ve scenérii krásného parku a zahrady.
Jak vypadala vila od chvíle, kdy vznikly plány, přes vybavení a užívání rodiny Grohmann, až po její osudy v poválečných letech? Jaký osud teď čeká tuto vilu, která by mohla být turistickým tahákem pro Vrbno?
Původní plány od Josefa Hoffmanna
Horní podlaží bylo vyhrazeno pro ložnice, celkem jich zde bylo pět, z toho jedna sloužila jako hostinská. Kromě toho byla k dispozici i koupelna, která přispívala k celkovému pohodlí obyvatel domu. Velkorysá okna, vkusně začleněná do interiéru, zajistila, že každá místnost byla prosvětlená příjemným světlem.
Zaměření na design interiéru bylo svěřeno do rukou Josefa Hoffmanna, což bylo znát ve velmi vkusném členění pokojů. Jeho mistrovství je patrné i v chytře navrženém rámu postele, který se promítal až do stropu místností. Tato elegantní a inovativní úprava nejen opticky zmenšovala pokoj, ale také zajišťovala plynulý a nezávadný pohled bez zbytečného záplavu nábytku.
Interiéry těchto ložnic nesou pečeť Hoffmanna - kombinace elegance, praktičnosti a precizního designu. Každý detail byl promyšlen tak, aby vytvořil harmonický celek a dodal každému pokoji jedinečný šarm. Horní podlaží nebylo pouze místem k odpočinku, ale také oblastí, kde se projevovala umělecká vizionářství a designová brilance.
Srdcem domu byla přízemní schodišťová hala, ke které se přimykaly přibližně souměrné postranní trakty. V jednom z nich se rozkládala velkolepá jídelna s kuchyní a provozním schodištěm, zatímco druhý obsahoval pánský pokoj spolu s hostinským apartmá. Z této části domu byl také přímý vstup na jižní terasu, která přidávala domu na atraktivitě.
Vynikající prvek designu byl patrný i v klenbových oknech, vkusně vsazených do interiéru, oddělující chodbu od užitkové místnosti. Ta nejenže upoutávala na první pohled, ale také opticky rozšiřovala prostory, což eliminovalo potřebu nadměrného nábytku a vytvářelo dojem vzdušnosti. Josef Hoffmann, věnující se každému detailu, zahrnul do svého návrhu i osvětlení místností, aby dodal jedinečný nádech i tomuto prvkům interiéru.
Kromě designu oken a osvětlení přemýšlel i o vybavení jednotlivých místností. Jeho spolupracovník z Wiener Werkstätte, Otto Prutscher, byl tím, kdo vytvořil návrh a následně realizoval nástěnná svítidla z mosazi a mléčného skla. Tímto se dům stal nejen harmonickým prostorem, ale také ukázkou skvělého designu, kde každý prvek přispíval k celkovému estetickému dojmu a funkčnosti.
Původní věšák na šaty ve tvaru hada, navržený Josefem Hoffmannem, zaujímá svým originálním stylem.
Spojuje krásu a funkčnost, připomínajíc nám Hoffmannovu schopnost propojit estetiku s praktičností ve svých výjimečných návrzích.
Jeho zachovalost do dnešních dob není jen pouhou památkou, ale i symbol elegantního přístupu k funkčním prvkům.
Dále zde byl přístup na jižní terasu. K tomu připojený pozemek byl koncipován jako volný prostor, který krasně doplňoval celkový charakter domu. Na této části půdy byla umístěna dekorativní kašna před jižním průčelím, tvořící harmonický prvek exteriéru.
Přilehlý pozemek byl pečlivě upraven a dodával celému prostoru strukturu a estetický vzhled. Dvě příjezdové aleje, které se prolínaly krajinou, plnily nejen praktickou roli, ale také vytvářely vizuální rozdělení. Jejich hlavním úkolem bylo elegantně oddělit od hlavního domu oblast určenou pro ovocnou a zeleninovou zahradu. Tím se vytvářela nejen vizuální symetrie a uspořádanost, ale také praktická a efektivní organizace venkovních prostorů. Na zahradě se nacházela i kašna se sochou Antona Hanáka "Dítě nad všedním dnem" z roku 1912, zobrazující triumf Čistoty nad Závistí, Nenávistí, Nevraživostí a Bezostyšností.
Fritz Grohmann byl známý tím, že se vyhýbal nejen úřadům a veřejným poctám, ale i všem formám okázalosti. Jeho střízlivý přístup k životu našel odraz v jednoduchých formách vily, která byla věrným odrazem jeho vlastní osobnosti. Architektura Josefa Hoffmanna, podle něhož byla vila navržena, představuje moderní interpretaci nenápadných, avšak pohodlných domovů.
Vila sloužila rodině až do roku 1945, kdy byla nucena opustit Vrbno v důsledku poválečných změn. Po druhé světové válce byla bohužel rozčleněna na byty, kanceláře a zdravotní středisko, což přineslo zejména změny v dispozici prostoru. Interiér vily byl následně ovlivněn přestavbami a úpravami, zejména kvůli nevhodnému využití pro administrativní a bytové účely, což způsobilo narušení původní dispozice.
Přestože některé části vily byly poškozeny, zachovalo se množství architektonických detailů, jako jsou fabiony, římsy, štuky, dveře včetně kování, zábradlí, zrcadlo, schodiště a další. Tyto prvky mohou sloužit jako výchozí bod při případné obnově objektu.
V současné době je vila ve vlastnictví soukromé osoby, ale pokud by město Vrbno zakoupilo tuto vilu, mohlo by to znamenat možnost pro vytvoření muzea. Muzeum by mohlo nabídnout fascinující expozice o rodině Grohmann a jejich spojení s Josefem Hofmannem. Interiéry by mohly být rekonstruovány tak, aby zachycovaly životní styl rodiny. Park a zahrada by mohly sloužit jako rozšíření prostoru pro kulturní akce, výstavy nebo koncerty, přičemž by zachovaly své původní kouzlo. Vytvoření muzea by mohlo posílit kulturní a turistický potenciál Vrbna a přilákat nové návštěvníky. Tato iniciativa by mohla být jedinečnou příležitostí pro oslavu a sdílení bohaté historie a kulturního dědictví tohoto regionu. Navíc je prohlášena za Národní kulturní památku.
