Embedded Files
Příběh Dřevokombinátu ve Vrbně pod Pradědem, začíná svou pouť v padesátých letech 20. století a trval téměř šedesát let. Tento závod nejen rozvíjel a modernizoval své haly a výrobní linky, ale stal se také za živoucím průmyslovým srdcem města. Skrze stovky pracovních míst poskytl šanci občanům a přinesl ekonomický rozmach, stávaje se předním hráčem ve svém oboru. Nahlédněme do doby, kdy tato průmyslová entita rozkvétala a byla novou érou v oblasti dřevařství ve Vrbně pod Pradědem.
Ředitelé závodu:
1947 - 1949 - Rudolf Ditrich
1949 - 1952 - Matěj Polaško
1952 - 1954 - Rudolf Ditrich
1954 - 1955 - Matěj Polaško
1955 - 1957 - Ludvík Grebeníček
1957 - 1977 - Jaromír Malec
1977 - 1989 - Milan Táborský
Ředitel závodu od roku 1977 do roku 1989 Milan Táborský (na fotografii), byl nositelem státního vyznamenání "Za vynikající práci".
Roku 1949 byla zahájena příprava stavby, kterou byl pověřen technický odbor národní podnik Jesenické pily v Šumperku. Na původním místě Dřevokombinátu stávaly továrny, kde se vyráběly zátky, zpracovávala juta a dokonce i parní pila a elektrárna Josefa Nitsche. Náklady na celou výstavbu pily činily 24 mil. Kčs a plánované kapacity byly dosaženy v roce 1958.
První etapa výstavby začala v dubnu roku 1951. Byly provedeny velké úpravy terénu, odstraněny staré provozy a plánovala se vlečková kolej. Postavena byla postupně sušárna řeziva, hoblárna a pila.
V roce 1954 pak začal závod provozovat své první testy, což bylo významné pro další rozvoj tohoto průmyslového centra:
15.ledna 1954 bylo zařízení "Söderhamn" ze Švédska připraveno řezat první plnometry kulatiny.
12.května 1954 započaty práce na rámovkách "Linck" z Rakouska.
25.června 1954 začalo se řezat na pásové pile "Bardet" vyrobené ve Francii.
28.dubna 1955 začaly pracovat jeřáby ve skladu řeziva.
Silná vichřice v lednu 1955 způsobila rozsáhlé polomy v celé vrbenské oblasti a tak musela pila začít s výrobou na dvě směny již v tomto roce.
Ve druhé polovině 50. let byla dokončena výstavba důležitých provozů pro výrobu dřevotřískových desek. Nově vznikly nejen administrativní budovy, garáže a závodní jídelna, ale také ošetřovna pro zaměstnance. Koncem této dekády se rozběhly také práce na projektu II.etapy výstavby.
Rámovka značky Söderhamn
Hala na dřevotřískové desky.
První linka na výrobu dřevotřískových desek.
V průběhu 60. let se továrna rozrůstala jako nikdy předtím. Nové budovy Dřevokombinátu ve Vrbně vznikaly takřka neustále. Závod se rozvíjel a stával se jedním z hlavních pilířů dřevařského průmyslu v republice. Tehdy už patřil pod Severomoravské dřevařské závody, národní podnik.
Nová zařízení, modernizace a rozšiřování produkce posilovaly postavení továrny v odvětví. Rozmach průmyslu a jeho růst byly patrné i na širším regionálním spektru, což přineslo nové pracovní příležitosti a přispělo k ekonomickému rozvoji oblasti.
Například horkovodní výtopna, kterou dodaly ČKD Dukla Praha byla uvedena do provozu koncem roku 1961. O rok později bylo dokončeno zařízení na výrobu dřevotřískových desek. Jeho kapacita byla plánovaná při třísměnném provozu na 34 tisíc m3 dřevotřískových desek ročně. Toto technologické řešení bylo vyvinuto a vyrobeno v Královopolské strojírně v Brně a ve Výzkumném ústavu dřevařském v Praze. Šlo tak o první prototypovou linku tohoto druhu vyrobenou v ČSSR. Touto inovací bylo potřeba získat dalších 170 zaměstnanců.
Dřevokombinát v letech 1962-1963 vybudoval také nové koupaliště s ohřívanou vodou. Tohle místní koupaliště bylo využíváno až do 90. let a bylo zajímavé tím, že využívalo zbytkové teplo z Dřevokombinátu. Takže nejenže lidé měli kde relaxovat, ale tato geniální myšlenka také znovu využívala energii z továrny. V těchto letech závod vybudoval i mateřskou školu pro 90 dětí a jesle pro 30 dětí.
Horkovodní výtopna po dobudování v roce 1962.
"Barča" z Dřevokombinátu se kterou jezdil pan Šván. V pozadí stará linka na dřevotřískové desky.
Areál Dřevokombinátu.
Závodní klub "Mír", kde své akce připravoval ZK ROH Dřevokombinát.
Závodní sbor hasičů podporoval i mladé požárníky.
Sklad řeziva
Sklad řeziva
Závod vzkvétal i v 70. letech a procházel obdobím největší slávy, což ilustruje i uzavřená smlouva s firmou Werzalit (NSR), kterou Dřevokombinát uzavřel v roce 1969. O rok později se uskutečnila montáž potřebných strojů a byl také zahájen zkušební provoz. Nejprve se z Werzalitu vyráběly kuchyňské stolní desky, podhledové čtverce a obdélníkové podnosy "Romeo".
Klimatizační sklad "Speciál"
Werzalit je pevný materiál vyráběný stlačením dřevěných vláken nebo dřevěné hmoty s pryskyřicemi. Používá se na výrobu odolných desek pro venkovní nábytek, terasy, fasády budov a další exteriérové aplikace, díky své odolnosti vůči povětrnostním vlivům a vlhkosti. Jejich využití si však našlo cestu i do všech domácností v ČSSR. Pamatujete na tác s dekorem dřeva? Ten byl pravděpodobně vyroben ve Vrbně. Těchto a jiných výlisků vyrobil Dřevokombinát během roku za 44 miliónů korun.
Werzalit výrobky - podnosy Blanka a Romeo
Linka "Werzalit"
Linka "Werzalit"
Rudé právo 29.3.1971
Výstavba nové linky na výrobu dřevotřískových desek v období 1972 až 1977 představovala zásadní krok pro Dřevokombinát. Původně se uvažovalo o umístění této linky do stávajících hal, což by ovšem znamenalo přerušení výroby a nezbytné přizpůsobení prostorů novým požadavkům. Aby se minimalizovaly rušivé vlivy na výrobní procesy, rozhodli se inženýři a stavitelé pro alternativní přístup.
Namísto stavby v existujících halách se rozhodlo přeložit koryto řeky Střední Opavy, což umožnilo rozšíření závodu o plochu 3,5 hektaru. Tento krok byl klíčovým pro zachování nejen kontinuity výroby, ale také pro umožnění modernizace a zvýšení kapacity celého provozu.
Během této rozsáhlé stavební akce bylo nezbytné nejen vybudovat novou linku, ale také zajistit dodatečné infrastrukturní úpravy a změny v okolí továrny. Tato investice v podobě nové výrobní linky se stala pilířem modernizace a dalšího rozvoje Dřevokombinátu, umožňujícího zvýšení efektivity, výrobních kapacit a celkového rozvoje podniku.
V posledních letech této dekády byla dokončena i hala na zpracování slabé dřevní hmoty.
V roce 1979 slavil Dřevopodnik 25 let od svého založení. Během této doby se vypracoval na obrovský závod s mnoha úspěchy.
Ve vrbenském závodě a dvou provozech, umístěných v Dětřichově a Krásných Loučkách, zaměstnává kombinát na osm set pracovníků. Je zaměřen na pořez jehličnaté kulatiny. Ročně zde prochází úpravou více než čtvrt miliónu plnometrů dřeva smrků, jedlí, borovic i modřínů. Koncem roku 1981 byla dokončena výstavba nových stavebních objektů za 7 mil. Kčs a to jak pro rozšíření výroby, tak i skladové prostory. Součástí bylo i nové sociální zařízení pro pravocníky provozu a příslušné inženýrské sítě.
K úkolům roku 1987 patří produkce jedenaosmdesáti tisíc kubíků dřevotřískových desek, z toho dvaceti tisíc fenolových pro rodinné domky "Okal", které vyrábějí Rudné doly Jeseník.
Také další inovace přišla na řadu. Podnik od roku 1985 disponuje nejmodernější technologickou linkou ve střední Evropě pro manipulaci s kulatinou od rakouské firmy Steyr. Její výkon ve dvousměnném provozu je opravdu úctyhodný. Na dvě směny "jede" i adjustační stanice firmy Springer, která přinesla velmi podstatné snížení nároků na fyzickou práci.
Spolu s nárůstem výroby a nově budovaných provozech, narůstal postupně i počet zaměstnanců. Z původních 45 na 720 zaměstnanců.
Administrativní budova s vrátnicí a vjezdem do areálu.
Po roce 1989 prošly jednotlivé závody SDZ Šumperk transformací a vstoupily samostatně do kupónové privatizace v roce 1992. Dřevokombinát ve Vrbně tak přešel do rukou stovek akcionářů. V následujícím období se akcie soustředily v rukou různých osob a firem.
1996 - Spuštěna nová výrobní linka pro laminaci dřevotřískových desek.
1997 - Dřevokombinát zasáhla povodeň, způsobujíc škody ve výši 150 milionů Kč.
V dalších letech akcionáři a vlastníci zahrnovali různé společnosti, jak velké, tak menší. Výroba, sice výrazně omezená, stále pokračovala. V roce 1999 byla novým majitelem zastavena výroba dřevotřískových desek. Výrobní haly byly pronajaty jako skladové prostory.
V následujících letech byly postupně ukončovány ostatní provozy. A v roce 2007 došlo ke kompletnímu ukončení činnosti Dřevokombinátu. Tím skončila éra tohoto závodu, který působil téměř 60 let. Dnes jsou budovy zanedbané a příroda si zase postupně podmaňuje krajinu.
Závodní klub Dřevokombinátu
Google Sites
Report abuse