Historie továrny sahá až do roku 1841, kdy ji založil Kašpar Eisenbach, syn Andrease Eisenbacha, majitele manufaktury na výrobu železného zboží a zbraní. 

Původně byla tato továrna zaměřena na výrobu kovového zboží, ale později, díky podílu Adolfa Raymanna, začala fungovat jako přádelna lnu. Tímto krokem byl položen základ dlouhé historie, kdy továrnu vlastnila i rodina Grohmann. V následujících letech továrna prošla mnoha změnami a vývojem, který stojí za povšimnutí. Podívejte se na pestrý příběh této továrny od jejího vzniku až po její ukončení v roce 2009.

19.září 1859 představuje významný milník v historii továrny, kdy se přádelna se 700 vřeteny, zdůrazněme, během neobvykle krátké doby, dostává do plného provozu. 

Tohoto data využívá i Raymann, když sděluje svůj záměr převést továrnu pod novou firmu Eduard Grohmann C.K. Okresnímu úřadu v Bruntále. Zmiňuje zde disponování 4 jemnými spřádacími stroji o 700 vřetenech, zaměstnávání 50 dělníků a odhaduje hodnotu celého podniku, včetně budov, strojů a provozního kapitálu, na přibližně 60 000 zlatých.

V roce 1887 Eduard Grohmann investoval do nového vybavení pro továrnu, když zakoupil moderní kotel pro ohřev vody potřebné k praní surového lnu a pro vytápění celého zařízení. Zvolil si tehdy inovativní technologii nazývanou Cornwallovo zařízení, jednoplamencový kotel navržený podle plánů z Anglie. Tento unikátní patent zajišťuje téměř úplné obalení topeniště vodou, což minimalizuje ztráty tepla. To se ukázalo jako výhodné a investice do této nové technologie se vrátila během krátké doby provozu. Tato modernizace zásadně přispěla k efektivitě a úsporám energie v továrně.

V roce 1885 došlo v továrně k další důležité změně, kdy byla zrušena noční práce žen. Tato rozhodnutí byla důsledkem postupného uvědomování si potřeby zlepšení pracovních podmínek a dodržování práv zaměstnanců. Tímto krokem bylo dbáno na zachování lidské důstojnosti a zdůraznění rovnocenných pracovních příležitostí pro všechny zaměstnance bez ohledu na pohlaví.

Tato iniciativa ukazuje, že vedení továrny bylo v té době vnímavé k sociálním otázkám a snažilo se přizpůsobit novým trendům v oblasti pracovní legislativy. Rozhodnutí zrušit noční práci žen můžeme chápat jako krok směrem k vytvoření podmínek, které byly v souladu s narůstajícím povědomím o právech zaměstnanců a humánními pracovními normami.

V roce 1899 se začal vyvíjet plán na vytvoření nového vodního příkopu pro přádelnu, a to díky návrhu Adolfa Riegera. Spuštění prací proběhlo v roce 1900 a do konce roku byl vodní příkop úspěšně vybudován. Jeho hlavním účelem bylo zajištění ještě více přísunu vody pro potřeby přádelny. Tento projekt poskytl důležitý zdroj vody pro průmyslové účely, umožňující plynulý chod a efektivitu v celém zařízení.

V stejném roce se rozšířil i počet vřeten. Ze stávajících 2900ks na 4400ks, což znamenalo vyšší výrobu. ale i více dělníků na obsluhu strojů. V té době pracovalo v továrně již 330 zaměstnanců.

Dne 6. ledna 1911, v pokročilém věku 81 let, se Eduard Grohmann rozhodl předat řídící otěže rodinné firmy svému synu Hugovi, který právě oslavil svých 50 let. 

Tímto krokem se Hugo stal jediným vlastníkem továrny. Předání firmy bylo jakýmsi předáním štafety mezi generacemi, kdy Hugo převzal odpovědnost za další směřování továrny, následující vize svého otce. To mu umožnilo nejen kontinuálně rozvíjet úspěšné projekty, které začal jeho otec, ale i přinést nové inovace a změny do chodu továrny.

V září roku 1945 přešel závod pod Národní správu, a jeho dočasným správcem byl ustanoven soudruh Čermák, kterého později vystřídal soudruh Pavlas. Výroba se zaměřila hlavně na výrobu lněné a koudelné příze.  Postupem času, konkrétně 18.srpna roku 1946, byl podnik znárodněn. Do rozsáhlého komplexu spadala také výroba lnu v Nové vsi u Morávky. V následujících letech, konkrétně po roce 1948, byla přádelna začleněna do Tkalcovny a úpravny lnu, n.p. Jeseník. O pouhý rok později se stala součástí národního podniku Moravolen Šumperk.