JOSEF HOFFMANN

Portrét Josefa Hoffmanna od Emila Orlíka (1903).

Životní cesta Josefa Hoffmanna trvala více než osm desetiletí, z nichž nejméně šest strávil aktivně působící jako umělec. Svůj tvůrčí odkaz zanechal v pěti různých politických systémech a jeho vliv pokračuje dodnes, ovlivňujíc generace designérů, kteří se drží jeho vysokých tvůrčích standardů.

Josef Hoffmann se vypracoval do role architekta a "všestranného designéra" – termínu, kterého se pevně držel. Prokázal se jako inovátor s hlubokým respektem k tradici. Byl podnikatelem své doby, který si byl vědom významu spojení moderního designu s kvalitní řemeslnou tradicí.

Josef Hoffmann se narodil 15. prosince 1870 v Brtnici a zemřel 7. května 1956 ve Vídni. 

Byl moravsko-rakouský architekt a designér, pocházející z moravskoněmeckého prostředí. Hoffmann exceloval v návrhu domů, nábytku, látek, stříbrných a kovových předmětů, šperků, skla a keramiky. 

Josef Hoffmann se narodil v Brtnici a po absolvování základní školy pokračoval ve studiu na gymnáziu v Jihlavě. Po neúspěšném opakování kvarty se rozhodl věnovat architektuře a zapsal se na Vyšší státní průmyslovou školu v Brně.

Svou kariéru začal Hoffmann ve vojenské projektové kanceláři ve Würzburgu, ale jeho vášeň pro umělecké směřování ho nakonec dovedla na Vídeňskou akademii výtvarných umění. Zde studoval pod vedením Karla von Hassenauera a později Otto Wagnera, přičemž získal stipendium Římské ceny, což mu umožnilo studijní cestu po Itálii.

Roku 1897 se Hoffmann stal jedním ze zakladatelů Sdružení výtvarných umělců Rakouska – Secession, společně s Otto Wagnerem, Gustavem Klimtem, Josephem Maria Olbrichem a Kolomanem Moserem. Jeho raná tvorba byla ovlivněna francouzskou a belgickou secesí, ale po roce 1900 začal směřovat k britské tvorbě, obdivujíc jednoduchost a geometričnost Charlese Rennieho Mackinthoshe.

Hoffmannova geometrie byla patrná v jeho raných puristických návrzích budov, z nichž jedním z významných milníků bylo Sanatorium Westend v Purkersdorfu u Vídně (1904). Ocenil také středoevropský biedermeier a po roce 1910 se inspiroval antickými formami, transformujíc je do nových podob, často v kontrastu s jejich původní tektonikou a funkcí.

Dílo Josefa Hoffmanna je výrazné čistými liniemi a geometrickými formami, což odráží jeho zájem o moderní estetiku a funkcionalitu. Jeho návrhy nábytku a dalších předmětů kombinují eleganci s praktičností, což ho činí významným představitelem designu první poloviny 20. století orientované na redukci, plošné dekory i vysokou úroveň funkčnosti a jednoduchosti.

V roce 1903 založil Josef Hoffmann spolu s designérem Kolomanem Moserem a průmyslníkem Fritzem Waerndorferem Wiener Werkstätte (Vídeňské dílny). Tato iniciativa byla inspirována britskými dílnami, které vyráběly užité předměty na nejvyšší estetické a řemeslné úrovni. Ze začátku působily čtyři ateliéry, z nichž největší význam měl ateliér zpracovávání kovů, kde vznikaly nejmodernější šperky, nádobí a vázy. Výrazným prvkem byly vázy z čtvercově perforovaného kovového plechu.

Wiener Werkstätte zahrnovaly i knihařskou dílnu, nábytkovou dílnu a Hoffmannův architektonický ateliér. Tyto dílny fungovaly až do roku 1932. Hoffmann také spolupracoval s vídeňsko-vsetínskou firmou Jacob & Josef Köhn, která se specializovala na výrobu nábytku z ohýbaného bukového dřeva. Dále spolupracoval s českou sklárnou Loetz Witwe a J. Lobmeyr, přičemž vytvořil řadu návrhů čalounů a koberců pro firmu Johann Backhausen & Söhne. Hoffmannův přínos kreativitě a inovaci v rámci Wiener Werkstätte posílil jeho postavení jako významného designéra té doby.

Jeho přístup nebyl omezen pouze na samotnou stavbu, ale také zahrnoval harmonické navrhování interiérů. Vytvářel prostředí, ve kterém se stavba prolínala s designem předmětů, buď navržených jím samým, jeho kolegy pracujícími ve Wiener Werkstätte, nebo spřátelenými umělci. Tento komplexní přístup k tvorbě nazýváme "gesamtkunstwerk".

Jeho známou prací je kolonie na Hohe Warte, postavená postupně v období před první světovou válkou. Nejvýznamnější realizací se stal palác pro Adolfa Stocleta v Bruselu (1905–1911), který byl v roce 2009 zapsán na seznam UNESCO. Na území České republiky navrhl několik významných staveb, mezi nimi dům pro hosty hutí Poldi v Kladně (1902), financovaný ocelovým magnátem Karlem Wittgensteinem. Pro rodinu olomouckého bankéře Otta Primavesiho vytvořil venkovský dům v Koutech nad Desnou (1913–1914), který patřil k jeho nejzajímavějším realizacím vedle paláce Stoclet. Významnou úpravou bylo i upravení jeho vlastního rodného domu v Brtnici u Jihlavy (1907).

Po první světové válce našel Josef Hoffmann své klienty převážně na českém území. Mezi jeho významné projekty patří vila pro Sigmunda Berla v Bruntále (1919–1922) a vila pro Fritze Grohmanna ve Vrbně pod Pradědem (1920–1921). Hoffmann se také věnoval tvorbě sociálního bydlení ve Vídni a byl členem skupiny architektů, kteří navrhli tzv. Winarskyhof, jeden z největších komplexů sociálního bydlení ve Vídni. Pro Rakousko vytvořil též řadu výstavních pavilonů pro různé mezinárodní výstavy.

Palác Stoclet v Bruselu

Společenský dům Poldi Kladno 

Villa Skywa-Primavesi Vídeň

Sanatorium Purkersdorf

Ve Vrbně pod Pradědem Josef Hoffmann navrhl tyto domy:

Muzeum Josefa Hoffmanna v Brtnici

Po druhé světové válce byl rodný dům Josefa Hoffmanna v Brtnici zabaven, což pro něj představovalo velkou bolest. První připomínka jeho tvorby se dostavila až po roce 1989 v podobě výstavy nazvané "Barokní Hoffmann", kterou v rodném domě v Brtnici uspořádal MAK– Rakouské muzeum užitého a současného umění. 

V roce 2003 byl dům zrekonstruován a od roku 2004 slouží jako místo pravidelných kulturních akcí. V roce 2009 byla otevřena expozice s názvem "Josef Hoffmann: Inspirace", představující architektovu tvorbu a hlavní motivy, které ho ovlivňovaly. Muzeum Josefa Hoffmanna v Brtnici je společným pracovištěm Moravské galerie v Brně a MAK – Rakouského muzea užitého a současného umění.