VILA HUGO GROHMANNA
V roce 1905 se majitel přádelny Hugo Grohmann stává starostou města Vrbna pod Pradědem. Možná i proto si v blízkosti své továrny plánuje vybudovat nové reprezentativní sídlo.
Plán na vilu vypracovala vrbenská stavební kancelář Ferdinand Ulrich, která již 1.května 1908 předkládá plány na zdobnou třípodlažní budovu s podkrovím, sklepem a zahradou s parkovou úpravou.
Stavba vily si však vyžádala i úpravy pozemků na okraji Vrbna. Vybudován byl nový most směrem na Železnou ale také proběhla úprava spojení silnic na tomto rozcestí. Původní cesty se spojovali jinak, než to známe dnes.
Vila se vyznačuje typickým dřevěným hrázděním. Tato technika se vyskytuje především v oblastech bývalých Sudet. Zcela běžná je v Německu.
Plán stavby mostu
Po vystoupání po pár schodech nás přivítala rozsáhlá chodba, která působila dojmem prostornosti a elegance. Dominantou chodby bylo nádherné dřevěné schodiště, které přitahovalo pozornost svým mistrovstvím. Z chodby bylo možné kráčet směrem k útulné kuchyni, kde se nacházela praktická komora na uchovávání potravin. U vstupu byla také umístěna šatna a zejména vstup do tří pokojů, z nichž jeden rohový měl přímý vstup na pohodlnou dřevěnou verandu s velkorysým prosklením. Tyto pokoje byly využívány jako pracovna a reprezentativní prostory pro návštěvy, vytvářející tak příjemné a funkční prostředí.
V prvním patře se opět nacházely tři pokoje s půdorysem odpovídajícím přízemí. Tyto místnosti sloužily jako ložnice majitelů vily nebo dětské pokoje. Kromě toho zde byla prostorná koupelna vybavená vanou. Toaleta byla docela zvlášť a velká šatna zde našla také své místo. Byla umístěna strategicky mezi třemi ložnicemi poblíž schodiště. Jeden z pokojů měl dokonce i velkou zasklenou lodžii o rozměrech přibližně 4x2 metry, poskytující příjemné místo k odpočinku s výhledem do okolí.
Po dřevěném schodišti, které vedlo do podkroví, jsme se dostali do tzv. komory, sloužící k ukládání nepoužívaného nábytku a jiných věcí. Další prostory podkroví nebyly nijak členěny zdmi, ale tvořily jeden velký otevřený prostor, nabízející možnosti k různým využitím a přizpůsobení podle potřeb obyvatel vily.
V roce 1928 vila přestala dostačovat požadavkům, tak bylo rozhodnuto o provedení přístavby.
Dle plánu je patrné, že se uvažovalo o dvoupatrové přístavbě k zadní části domu. Realizované bylo nakonec pouze jedno patro. Tím nebylo nutno řešit úpravu střechy a její prodloužení. Této přestavby se ujal olomoucký architekt Karl Fischer.
Přibyly tedy dva pokoje a kuchyně se přemístila do dřívější šatny.
Po roce 1945 byli původní majitelé odsunuti a vila byla stejně jako přádelna znárodněna. Ve sčítání inventáře z let 1945 a 1946 je patrné, že ve vile nezbylo mnoho z původního vybavení. Na seznamu jsou pouze položky typu 52ks různých skleniček, poničená postel, rám křesla, rozbitá kytara atd.
V období socialismu byla vila přestavěna na byty. Přesto si zachovala svůj původní ráz. Další rekonstrukce v 90. letech ji pak navrátila svůj původní lesk a sloužila tak jako hotel.
