JOHANN JOSEF GROHMANN

Novomanželé se po svatbě ubytovali do starého křídla tzv. zámečku, pozdně barokního stavení na okraji města, dříve obývaného Rösslerovými. Tam se jim narodila také většina ze třinácti dětí. Prvorozený syn Quido se stal již v mládí velkou nadějí pro budoucí chod továrny. Prameny však bohužel nijak přesněji nevypovídají o jeho dětství stráveném ve Vrbně pod Pradědem. S jistotou můžeme konstatovat až to, že hned po ukončení studia nastoupil po boku otce v rodinném podniku. 

Dospělosti se z Grohmannových dětí dožilo pět synů a pět dcer. Do čtyřicátých let vedla rodina vcelku skromný život, kterým se nijak zvlášť neodlišovala od ostatních skupin městské populace. Poté, co děti začaly dorůstat, se však situace pomalu měnila. Děvčata si začala hledat rovné partnery ve vyšších společenských kruzích. 

Nejstarší dcera Maria Theresia si roku 1843 vzala syna biskupského justiciára v Javorníku, referenta civilního práva u opavského městského soudu Antona Wolffa, který se nakonec vypracoval až na předsedu zemského soudu v Opavě.  Za pár let ji následovaly i ostatní sestry. Díky tomu nabyl Johann Josef Grohmann prestižní rodinné kontakty například s malostranskými Dittrichy, frývaldovským plátenickým podnikatelem Josefem Raymannem či šumperským obchodníkem a manufakturistou Johannem B. Wagnerem.

Tito vážení hosté se pak po léta setkávali s Josefem Grohmannem v krásném prostředí vrbenského zámečku. Svou vzrůstající prestiž dával prosperující fabrikant najevo i opětovným mecenášstvím.

Přestože musela firma ve čtyřicátých letech čelit začínající krizi lnářského průmyslu, na investicích podnikatele jakoby se to neprojevilo. Vedle výstavby silnice a zcela nové mechanické přádelny lnu zvládl v listopadu 1844 spolu s Karlem Weissem přispět ještě 1 600 zlatých na stavbu dvou bočních oltářů v místním kostele Sv. Michaela. 

Velkého zadostiučinění se následně Josefu Grohmannovi dostalo prostřednictvím císařského vyznamenání. Roku 1847 se stal držitelem zlatého Záslužného kříže s korunkou na projev uznání za činnost směřující k povznesení rakouského průmyslu.