NOVINKA: Historie KAPLE PANNY MARIE SNĚŽNÉ

KAPLE PANNY MARIE SNĚŽNÉ

Zápis v kronice obce Buchbergsthal o historii kapličky

Když se vydáte po úzké stezce vedoucí lesem na úbočí kopce Loupežník, narazíte na místo, které jako by vypadlo z dávno zapomenutých časů. Mezi stromy, v tichém objetí přírody, se krčí malá kaplička. Je zasvěcená Panně Marii Sněžné, a přestože se na první pohled může zdát jako jedna z mnoha, její příběh je plný tajemství a odkazů na dávnou minulost tohoto kraje.

Příběh kapličky začíná v roce 1808, ale její kořeny sahají mnohem hlouběji, až k původní kapli sv. Barbory v Horním Údolí, postavené kolem roku 1450.

Tato kaple sloužila horníkům, kteří v okolních horách těžili cenné kovy. Když se osud rozhodl být k této staré kapli neúprosný, místní kovář Laske se rozhodl, že její duch musí žít dál. Materiál z kaple věnoval do Wolfseifen, malé osady ukryté v srdci hor, kde z něj byla postavena nová kaplička.

Ale osud znovu zasáhl – drsné podnebí brzy přineslo své vlastní výzvy a nová stavba se začala rozpadat.

Kaplička v osadě Wolfseifen. Vpravo Josef Treimer, syn Floriana, a jeho vnuk Josef pase krávu a kozy.

V roce 1878 se však v osadě zrodila nová naděje. Florian Treimer, jeden z místních obyvatel, si vzal na bedra úkol znovu postavit kapličku, tentokrát z pevného dřeva, které by vydrželo drsný horský vítr. Téhož roku kapličku vysvětil mnichovský farář Franz Adam a tak se nad osadou opět rozezněl zvonek, jehož hlas oznamoval nejen smrt, ale také spojoval životy obyvatel s rytmem této posvátné stavby. Zvonek, slyšitelný až dolů do údolí, nesl sebou příběhy smutku i naděje.

30. léta - Josef Treimer s bratrem Ferdinandem

30.léta - Josef Tremier u kapličky

40.léta - Rodina Tremier u kapličky

Zleva: Aloisie Treimer, Emma Treimer a její matka Emma Treimer, Marta žena Ferdinanda Treimera.

Kaplička se začala rozpadat, hrozilo, že zmizí z povrchu země stejně jako tolik jiných staveb v této oblasti. Ale osud měl jiný plán. Po roce 1989, kdy společnost začala znovu objevovat hodnotu svého dědictví, se zrodil nový záměr – zachránit kapličku a obnovit ji v její původní kráse.

Po druhé světové válce přišel odsun původních obyvatel. Osada, nyní nazývaná Vlčí Zejf, ztratila své duše. Kaplička zůstala opuštěná, ale stále stála jako němý svědek ztracených životů a zapomenutých příběhů. V jejích zdech se ještě dlouho po válce uchovávaly vzpomínky – vyšívané dekorace se jmény těch, kteří ji kdysi postavili a milovali. Ale vandalové, jako stíny minulosti, tyto památky vyplenili a zničili.

Díky iniciativě Radka Menšíka se v roce 2013 kaplička dočkala opravy. Dnes stojí na původních základech kaplička znovu. Nová stavba respektuje historii místa, využívá základní kostru z hranolů 12x12, které jsou z vnější strany překryty modřínovými deskami. Vnitřní strana trámů je pokryta deskami, na které je připevněna rákosová rohož. Ta drží hrubou omítku s řezankou o tloušťce 1,5 cm. Finální vrstvu tvoří omítka ze série Cottage, která dokonale zapadá do charakteru stavby. Zajímavostí je, že její nedokonalé zpracování působí dojmem, že omítka je stará již 100 let. Kaplička vznikala po dobu čtyř měsíců. Nová stavba v sobě stále nese ducha minulosti, ale zároveň vyzařuje naději na budoucnost. Vitráže do oken kapličky vytvořila Iveta Strnadová z Vrbna pod Pradědem, čímž přidala stavbě jedinečný umělecký prvek, který spojuje tradici s moderní řemeslnou zručností.

Dnes, když stojíte před kapličkou Panny Marie Sněžné, cítíte, jak čas ztrácí svůj význam. Příběhy těch, kteří ji postavili, v ní stále rezonují. Je to místo plné tajemství, místo, které přežilo bouře i lidskou lhostejnost, aby mohlo vyprávět svůj příběh těm, kteří jsou ochotni naslouchat. A možná, když se zastavíte a zaposloucháte do větru ševelícího mezi stromy, uslyšíte tichý hlas zvonku, který stále volá z hlubin času.

Zveřejněné fotky a texty podléhají ochraně autorských práv a nesmějí být bez předchozího písemného souhlasu používány, kopírovány nebo jinak zpracovávány.

Google Sites

Report abuse