Embedded Files
Ve Vrbně působil i významný rod Primavesi, jehož kořeny sahají až do Itálie. Karl Anton Primavesi, významný olomoucký podnikatel, měl dva syny - Moritze a Paula Franze.
Paul vedl velkoobchodní firmu Primavesi v Olomouci a zakládal cukrovary ve Velké Bystřici a Hulíně, stejně jako lihovar v Hodolanech. Po roce 1860 měl plány na zřízení továren na přádelnu lnu v Mezině u Bruntálu, Světlé Hoře a ve Vrbně. Bohužel v roce 1866 ve věku nedožitých 47 let zemřel ve Vídni na srdeční onemocnění.
Karl Anton Primavesi
Moritz Primavesi
Robert Primavesi
Jeho zavedenou rodinnou firmu převzal jeho bratr Moritz, protože syn Robert ještě studoval. Moritz roku 1868 úspěšně dokončil stavbu impozantní továrny na zpracování lnu ve Vrbně, jejíž provoz byl zahájen v roce 1869.
V tomto období byla poptávka po lnu velmi vysoká, což vedlo k rozmachu průmyslu v oblasti. Kromě této továrny vzniklo v okolí několik dalších podobných zařízení, která se rovněž zaměřovala na zpracování lnu.
Tato rychlá expanze průmyslu však přinesla s sebou i určité výzvy. Konkurence mezi továrnami se stala nevyhnutelnou a postupně vedla k situaci, kdy docházelo k opakovanému částečnému zastavování provozu ve Vrbně. Tímto způsobem se firmy snažily přizpůsobit měnícím se podmínkám na trhu a udržet svou konkurenceschopnost.
Moritz Primavesi se stal klíčovým hráčem v tomto dynamickém průmyslu a musel neustále hledat inovativní způsoby, jak udržet svou továrnu na předním místě v oboru. Vedl společnost skrze období výzev a pokračoval v rozvoji podnikání, přizpůsobujíc se neustále se měnícím podmínkám a potřebám trhu.
Robert Primavesi
Po několika letech náročného období a změn, se vedení podniku ujal Robert Primavesi. 23.ledna 1883 se rozhodl společně s Karlem Brandhuberem provést ambiciózní přeměnu původní továrny na zpracování lnu ve Vrbně. Cílem této restrukturalizace bylo vytvořit moderní a výdělečnější zařízení, které by lépe reflektovalo aktuální potřeby trhu.
Výsledkem této transformace byla nová továrna na zpracování juty, která nesla název:
"Würbenthaler Jute-Spinnerei und Weberei M. & R. Primavesi"
Karl Brandhuber
Tato moderní společnost se zaměřovala na zpracování juty, což byl materiál s širokým využitím v textilním průmyslu té doby. Přestavba továrny umožnila rozšíření sortimentu a vstup na nové trhy, což bylo klíčové pro udržení konkurenceschopnosti v dynamickém průmyslovém prostředí.
Nová továrna nejenže přinášela modernizaci a diverzifikaci výroby, ale také zvyšovala prestiž rodiny Primavesi jako podnikatelů se schopností přizpůsobit se měnícím se podmínkám průmyslu. Tímto způsobem se podnik dal na cestu k dalšímu úspěšnému období a upevnil si své postavení v textilním průmyslu té doby.
7.ledna 1896 byl společník firmy Karl Brandhuber vymazán z rejstříku firmy a na jeho místo jako generální partner nastoupil Otto Primavesi.
Fritz Schröter dlouhá léta zastával pozici ředitele ve vrbenské továrně, od roku 1901. Bohužel, dne 29. ledna 1922, předčasně zemřel. V novinách se tehdy objevilo poděkování, které znělo: "S lítostí oznamujeme odchod našeho dlouholetého a zasloužilého ředitele pana Fritze Schrötera. Jeho obětavá a tvrdá práce, vždy v zájmu naší společnosti, nám zajistila trvalou památku na jeho pozitivní vliv a významný přínos."
Na pozici ředitele stanul Jan Skutecký, který dne 30. června 1923 svolal mimořádnou valnou hromadu. Na této schůzi oznámil, že výsledky za minulá léta nebyly uspokojivé, a to především kvůli nepříznivým podmínkám prodeje spojeným s vysokou cenou základních surovin. Skutecký navrhl strategii nákupu levnějších dovozových surovin, avšak tato myšlenka narazila na všeobecnou nechuť mezi členy vedení společnosti. Jednatelé odmítli ustoupit od kvality kvůli snižování nákladů.
Ředitel Skutecký důrazně upozornil na skutečnost, že zejména ve druhé polovině roku došlo k výraznému poklesu poptávky jak na domácím trhu, tak i ve vývozu. Výsledkem bylo, že rok 1923 uzavřel s celkovým ziskem pouze 39 486,26 Kč, což bylo velmi málo. Tato situace postavila podnik do komplikovaného postavení, kdy bylo nezbytné zvážit opatření pro zlepšení finanční situace a udržení konkurenceschopnosti ve stále obtížnějším prostředí.
Robert Primavesi
Robert Primavesi se dostal do hlubokých finančních potíží, které ho postihly až do duše. K následkům těchto obtíží patřilo bolestivé rozhodnutí prodat svou elegantní vídeňskou vilu, která dříve symbolizovala jeho společenský i finanční status. Vilu, kde se kdysi rozhostila radost, nyní zasahovala tichá melodie ztráty.
Ve vile, která kdysi odrážela blahobyt a úspěch, zůstal Robertovi pouze byt zahradníka. Tento skromný prostor, který kdysi sloužil jako součást rozlehlého sídla, se stal místem, kde trávil své poslední dny. Jeho okolí bylo nyní odrazem nejen finančních ztrát, ale i citových ran, které těžce nesl.
Odešel z tohoto světa v dubnu 1926, opouštěje za sebou nejen pozůstatky svého majetku, ale i hrdost a sílu, kterou kdysi měl. Jeho příběh je tragickým připomínáním krutého dopadu finančních potíží na lidský život, když úspěch a rozkvět najednou ustoupí místu stínu a smutku.
Od roku 1926 je tedy v konkurzním řízení převedena na Otto Primavesi a nese jméno Vrbenská přádelna a tkalcovna juty, a.s. Praha. Továrna pokračovala ve svém provozu až do roku 1931, kdy se nad ní vznášel neodvratný stín úpadku a neudržitelné finanční situace. Následně byl vyhlášen úpadek a s tím spojený konec výroby. Zastavení strojů a tišší pracovní ruch symbolizovaly nejen konec jednoho průmyslového období, ale i ztrátu pracovních příležitostí a ekonomického motoru, který ovlivňoval život ve Vrbně.
17.října 1931 opustil podnik poslední z 550 zaměstnanců a navždy se tak uzavřeli brány podniku. Nakonec, v roce 1934, byl celý komplex továrny s láskou a nostalgií pohlíženým očím minulosti zbourán. Zůstaly pouze trosky a prázdná místa, která dříve ožívala plnou aktivitou.
Tak skončila éra zpracování juty ve Vrbně, ukončená nejen výrazným úpadkem průmyslu, ale i vzpomínkou na významnou rodinu Primavesi. Jejich stopa v historii zde zůstala jako památka na doby, kdy tato továrna ožívala v rytmu průmyslového pokroku a podnikatelské odvahy.
Během druhé světové války zažila bývalá továrna na zpracování juty dramatickou transformaci, když se proměnila v zajatecký tábor. Tato oblast, kdysi pulzující průmyslovým životem a rušným ruchem strojů, se nyní stala svědkem temné kapitoly historie. Z leteckého snímku, který zaznamenal tuto proměnu, vyplývají nejen dávné základy továrního komplexu, ale také nově vybudované ubikace určené pro zajatce.
Do dnešních dnů se dochovala pouze skromná památka na bývalý tovární komplex - malá budova, která slouží od roku 1947 jako pošta ve Vrbně. Je to jediný fyzický pozůstatek po dobách průmyslové činnosti, připomínající nám, že tam kdysi býval živý průmyslový pulz a podnikatelská síla. Zbytek toho kdysi impozantního průmyslového centra mohl být zbořen nebo pohltnut časem, ale tato malá budova nám stále vypráví část příběhu, který tvořila éra zpracování juty ve Vrbně.
Google Sites
Report abuse