KARTÁČovna

Firma "Würbenthaler Drahtbürsten-industrie" (Průmyslová výroba drátěných kartáčů, Vrbno), založená v roce 1926, byla původně iniciativou pánů Johanna Lessmanna a Emila Tannerta, kteří vytvořili továrnu na výrobu drátěných kartáčů. Jejich sídlo se nacházelo na adrese Bezručova 118, kde začali vyrábět ocelové, bronzové a niklové kartáče pro širokou škálu průmyslových, zemědělských, zahradních a domácích účelů.

Označená část nově koupených budov v areálu Richterových skláren.

Během deseti let, konkrétně 1. října 1936, Johann Lessmann odkoupil podíl svého společníka, pana Emila Tannerta, čímž se stal jediným majitelem továrny. Současně s tímto odkupem investoval do expanze firmy. Zakoupil část budov od Richterových skláren, což umožnilo rozšíření výroby, zřízení nových skladů a vytvoření sídla pro společnost. Tato expanze zahrnovala i nárůst zaměstnanců, kteří se zapojovali do výrobního procesu. Až 40 lidí přispívalo svou prací k úspěchu továrny.

Majitel továrny Johann Lessmann je stojící muž v klobouku vlevo.

Budovy továrny v areálu skláren.

Katalog výrobků z roku 1930

Obchodní podmínky 1930

Firma Lessmann drátěné kartáče disponovala spodní kolejovou vlečkou, což umožňovalo nakládání nákladních vozů na úrovni terénu pomocí ručního vozíku - snadný a bezproblémový proces díky sníženému kolejovému loži.

Avšak tento systém měl i své nedostatky. Jednokolejná dráha pro nakládku vedoucí přes areál sklářské továrny znamenala, že v případě, kdy železnice potřebovala dodat vagony do firmy Lessmann, musela být nakládací operace u firmy Richter přerušena nebo zastavena, což zahrnovalo pravděpodobně komplikované posunové manévry. Tato situace mohla být nepraktická a způsobit prodlevy v expedici.

Po druhé světové válce Johann Lessmann, původní majitel továrny, prožíval náročné období. Byl odsunut do Heubergu v železničním vagónu a následně umístěn do uprchlického tábora. S ním odcházely i naděje na pokračování jeho podnikání v oblasti kartáčů.

Vedení továrny přešlo do rukou pana Nedbálka, který se stal prvním národním správcem koncem roku 1945 a vedl podnik až do roku 1948. Bohužel, továrna se dočkala svého konce v roce 1948. Ve stejném roce byl majetek včetně výrobních strojů převeden do závodu v Hradci nad Moravicí, což znamenalo definitivní uzavření tohoto krátkého, avšak zajímavého období, kdy v oblasti fungovala firma vyrábějící kartáče po dobu 20 let.

Každý příběh však nekončí smutně.

I když byl po propuštění z uprchlického tábora pro Johanna Lessmanna začátek těžký, neztratil svou odvahu a podnikavost. Naopak, plný tvůrčího nadšení se pustil do zakládání nové firmy. V roce 1948 se rodina Lessmannových přestěhovala do Oettingenu, kde vznikla "Továrna na drátěné kartáče Lessmann & Syn". S novou energií a skupinou zaměstnanců, většinou tvořenou uprchlíky, se Johann vrhl do budování nového podniku. Původní vepřín sloužil několik let jako provizorní výrobní zařízení, než byla v roce 1954 postavena malá tovární hala a obytný dům na současném místě ve Fürfällmühlweg. Toto nové místo se stalo symbolem nového začátku a trvalého růstu firmy, která zde dodnes úspěšně pokračuje.

Google Sites

Report abuse