Na původním místě sklárny byla kdysi malá barvířská dílna. Tu vedl měšťanský mistr barvíř František Schubert. Měl dceru Rosalii, která si 24.února 1824 vzala za muže Josefa Richtera. Ten se do rodiny přiženil a stal se z něj později také mistr barvíř. V roce 1827 se jim narodil syn Moritz a o pár let později Adolf. 

Moritz Richter narozený  8.prosince 1827 si založil na místě barvířské dílny po otci továrnu na výrobu kyseliny sírové a jiných chemických produktů. Jeho bratr Adolf narozený 1.října 1836 si v roce 1862 na stejném místě založil svou sklárnu.

Adolf Richter nebyl pouze průmyslníkem a majitelem sklárny, ale také člověkem, který se staral o své zaměstnance a jejich pohodu. V roce 1885 dal postavit dva domy na dnešní ulici Husova s čísly popisnými 208 a 209. O šest let později, v roce 1891, rozšířil tuto iniciativu a přistavěl další dům s č.p. 210. Tyto domy sloužily jako bydlení pro dělníky pracující ve sklárně a jejich rodiny.

Tato gesta ukazují nejen Richterův obchodní důvtip a průmyslové zaměření, ale i jeho zájem o kvalitu života a podmínek svých zaměstnanců. Poskytování vhodného bydlení pro pracující a jejich rodiny bylo v té době vzácností a zároveň symbolem péče zaměstnavatele o své pracovníky. Tato lidská gesta ukazují na Richterův holistický pohled na rozvoj města, který nezahrnoval pouze rozšíření podnikání, ale i sociální zodpovědnost vůči lidem, kteří mu pomáhali dosáhnout jeho podnikatelských úspěchů. 

Syn Felix Walter Richter, spolu s kolegy, převzal vedení sklárny v roce 1934, vnášejíc do podniku nové nápady a energii. Avšak, jako mnoho jiných podniků, i sklárna zažívala těžkosti v období před a během druhé světové války.

V roce 1939 byli vlastníky: Synové Adolf Egon Richter, Felix Richter a komanditisté

Nárůst vlivu války se promítl do poklesu zájmu o skleněné výrobky a omezené dostupnosti surovin. Nedostatek uhlí pro provoz pecí dále zhoršoval situaci. I přes tyto obtíže sklárna nadále vyráběla, i když jen v omezeném rozsahu a s nedostatkem pracovních sil.

V roce 2000 pracovalo pro sklárnu 200 pracovníků. Avšak o tři roky později toto číslo dramaticky kleslo na 105 zaměstnanců. Společnost Crystalex a.s. Nový Bor byla součástí holdingu Bohemia Crystalex Trading, který začal čelit těžkostem v roce 2008. Levná dovozová  konkurence vážně ovlivnila tento průmyslový sektor. Staré dluhy navíc zatěžovaly finanční stabilitu společnosti a nedostatek provozního kapitálu vytvořil ještě složitější situaci. Když dodávky energie byly přerušeny koncem září 2008, firma požádala o insolvenční řízení a postupně se začala rozpadat. V říjnu téhož roku byl do vrbenské sklárny ustanoven konkurzní správce a již 1. ledna 2009 byl závod uzavřen. Do konce února přišli o práci všichni zaměstnanci. 

V září 2009 sklárnu koupila společnost Aland Europe za necelých 7 milionů korun. V lednu 2010 byla částečně obnovena výroba. Do provozu byla uvedena zušlechťovna a práci zde našlo dvacet lidí. Plánované obnovení celého provozu za 10 milionů korun záviselo na dostatečném množství zakázek.

Avšak v únoru 2011 utichl ruch ve sklárně znovu. To znamenalo definitivní konec masové ruční výroby skla. Dědictví umění ručního sklářství v této oblasti zůstává jako vzpomínka na 150 let mistrovství a krásy, které sklárna představovala.