KŘEHKÁ KRÁSA
Sklárna má bohatou historii plnou významných událostí a proměn. Začala jako úspěšný výrobce skleněných výrobků a skla, které bylo využíváno v průmyslu i domácnostech. Postupně si získala dobrou pověst díky své kvalitě a inovacím.
Během své existence prošla obdobím růstu a modernizace, což umožnilo rozšíření sortimentu výrobků a zvýšení efektivity výroby. Díky svému strategickému umístění ve Vrbně pod Pradědem hrála důležitou roli v regionálním hospodářství a poskytovala mnoho pracovních příležitostí pro místní obyvatele. Nicméně, jako většina průmyslových podniků, i sklárna Adolf Richter procházela obdobími výzev a změn. Některá období byla obtížná kvůli hospodářským turbulencím, změnám v požadavcích trhu a nutnosti adaptovat se na nové technologie.
1860 - 1945 SKLÁRNA ADOLF RICHTER
Na původním místě sklárny byla kdysi malá barvířská dílna. Tu vedl měšťanský mistr barvíř František Schubert. Měl dceru Rosalii, která si 24.února 1824 vzala za muže Josefa Richtera. Ten se do rodiny přiženil a stal se z něj později také mistr barvíř. V roce 1827 se jim narodil syn Moritz a o pár let později Adolf.
Moritz Richter narozený 8.prosince 1827 si založil na místě barvířské dílny po otci továrnu na výrobu kyseliny sírové a jiných chemických produktů. Jeho bratr Adolf narozený 1.října 1836 si v roce 1862 na stejném místě založil svou sklárnu.
A tak se v malebném městečku Vrbně pod Pradědem zrodil impozantní průmyslový příběh, který započal vizionářským podnikatelem Adolfem Richterem. Tento průkopník se rozhodl věnovat svůj život sklářskému umění a zakládá v srdci tohoto malebného regionu sklárny, které měly přetvořit krajinu i místní ekonomiku.
Adolf Richter, s výrazným pohledem do budoucnosti a nezdolnou touhou po inovacích, zde viděl potenciál pro sklárny, které by spojily krásu přírody s prvotřídním sklářským řemeslem.
První sklárny založené Adolfem Richterem v roce 1862 byly pojaty jako místo, kde se tradice setkává s modernou. Využívajíc bohatství dřeva a písku z okolních lesů a řek, Richterovy sklárny se staly symbolem kvality a preciznosti ve sklářském průmyslu. Není divu, že se brzy staly vyhledávaným centrem pro výrobu skleněných výrobků, od uměleckých skulptur až po každodenní skleněné nádobí.
Richterova vášeň pro sklářství a jeho odhodlání neustále zdokonalovat techniky výroby, přivedly sklárny ve Vrbně pod Pradědem na vrchol sklářského průmyslu. Jeho inovativní přístup k designu a výrobě položil základy pro generace sklářských umělců a řemeslníků, kteří se v tomto regionu vyvíjeli.
Díky Richterovým sklárnám se Vrbno pod Pradědem stalo známým centrem sklářského umění, přitahujícím umělce, obchodníky a zvědavé návštěvníky z celého světa. A tak začal příběh jedinečného sklářského dědictví, které dodnes oživuje historické zákoutí tohoto malebného města ve stínu Pradědu.
V roce 1866 si bere za ženu Johannu Barnet, dceru obchodníka, se kterou má syna. Tomu dává jméno Adolf, protože ví, že bude později pokračovat v jeho firmě s názvem "Adolf Richter & Co".
Adolf Richter nebyl pouze průmyslníkem a majitelem sklárny, ale také člověkem, který se staral o své zaměstnance a jejich pohodu. V roce 1885 dal postavit dva domy na dnešní ulici Husova s čísly popisnými 208 a 209. O šest let později, v roce 1891, rozšířil tuto iniciativu a přistavěl další dům s č.p. 210. Tyto domy sloužily jako bydlení pro dělníky pracující ve sklárně a jejich rodiny.
Tato gesta ukazují nejen Richterův obchodní důvtip a průmyslové zaměření, ale i jeho zájem o kvalitu života a podmínek svých zaměstnanců. Poskytování vhodného bydlení pro pracující a jejich rodiny bylo v té době vzácností a zároveň symbolem péče zaměstnavatele o své pracovníky. Tato lidská gesta ukazují na Richterův holistický pohled na rozvoj města, který nezahrnoval pouze rozšíření podnikání, ale i sociální zodpovědnost vůči lidem, kteří mu pomáhali dosáhnout jeho podnikatelských úspěchů.
Domy v roce 1910
Domy v roce 2014
V popředí areál skláren
Psal se rok 1887 a sklárna Adolfa Richtera dokončila lustr, který darovala do vrbenského kostela svatého archanděla Michaela. 17.března roku 1887 se poprvé rozsvítilo 24 svíček v křišťálovém lustru. Na spodním kovovém pásu je vyryt nápis:
"Zhotoveno ve sklárně starosty Adolfa Richtera v roce 1887 a věnováno kostelu sv. Michaela."
Vrbenský kostel je oproti těm v okolí výjimečný. Je jediným široko daleko, v němž je oltář obrácen na západ a ne na východ.
Město Vrbno a v popředí sklárny.
Adolf Richter byl od 15.července 1885 až do 23.července 1891 starostou města.
Roku 1894 se továrna změnila na výrobu skla pro domácnost a zároveň byla spojena s vedlejší výrobnou kyseliny sírové, kterou vlastnil bratr Moritz Richter. Tíha tuberkulózy na jeho prsou ho donutila přenechat svoji chemickou továrnu svému bratrovi. Moritz Richter zemřel 1.května 1895.
Chemická továrna Richter byla v té době již dobře známá a zavedená firma nejen v tuzemsku. Vyráběla v průměru 1900 litrů kyseliny sírové, 665 litrů kyseliny chlorovodíkové a 900 litrů Glauberovy soli ročně. Jejich výrobky se vyvážely po celé monarchii ale i do Pruska a Dunajského knížectví.
Brusiči ve sklárně
Brusič skla
Vzorkovnice ručně malovaných dekorů
Skleněné výrobky z Richter Glaswerke se prodávaly i do zámoří. Ne nadarmo byla trasa Milkendorf-Würbenthal jednou z nejvýnosnějších cest na Moravě.
Módní vlna secese koncem 19.století inspirovala české skláře ladnými přírodními motivy ve spojení s uměním exotického dálného východu, především Číny a Japonska.
Rokokový styl hledal zálibu v rozpustilých barevných motivech a proto se znovu rozvíjelo umění malby na sklo. Navíc se z Vídně rozšířil uvolněný a domácký styl, zvaný biedermeier.
Některé výrobky Richter Glaswerke se uchovaly ve sbírkách Národního muzea.
Dne 11. července roku 1903 Vrbno postihla jedna z největších a nejničivějších povodní, jakou si místní pamatovali. V důsledku této katastrofy byly zničeny všechny lávky a mosty kromě mnichovského mostu, který odolal zaplavení. Část sklářského komplexu a další čtyři budovy byly srovnány se zemí. Celé údolí se proměnilo v obrovské písečné jezero a obnova škod trvala téměř čtyři dlouhé roky.
Povodeň odnesla i dva plamencové kotle z kotelny sklárny. Podle záznamů byla dokonce vypsána odměna za jejich nalezení, ale i přesto se je nepodařilo vypátrat. Teprve po 37 letech, při další povodni v roce 1940, se tyto kotle objevily na povrchu u Pochně, jen pár kilometrů od Vrbna.
Vojáci 2. čety 10. roty pěšího pluku č. 1 Kaiser pomáhají ve Vrbně po povodni v červenci 1903. V pozadí budovy firmy Richter & Co Glasherstellung (sklárna).
Na konci války byly vyplavené kotle zneužity jako cvičné terče během výcviku civilními jednotkami Volkssturm.
Jakmile voda ustoupila a začala se počítat ztráta nejen na vyrobeném zboží, ale i budovách a továrního zařízení přišla další rána.
Majitel sklárny Adolf Richter umírá náhle na srdeční infarkt dne 12.listopadu 1903. Sklárna tak připadla jeho synovi Adolfu Richterovi ml.
S láskou dělníci vzpomínají na vedení podniku jejího zakladatele, kdy sklárna šlapala jako hodinky.
Adolf Richter
1.10. 1836 - 12.11.1903
Dům v levém dolním rohu areálu skláren stojí dodnes. Tam bydlel Adolf Richter - zakladatel skláren.
Nový ředitel sklárny Adolf Richter ml. neměl však mezi sklářskými dělníky dobrou pověst. Řídí továrnu tvrdou rukou a od sprostého slova nemá daleko. Skláři tak založili odbory, kde od roku 1903 řeší neustálé problémy s vyplácením mzdy, pracovní podmínky a jiné problémy ve sklárně.
Dokonce přišlo i na stávku. Došlo ke sporu se zaměstnavatelem, který nevyplácel mzdy dle domluvy. Pece utichly na dlouhé tři týdny od 3.května 1904 až do 23.května 1904, kdy s obětavou podporou a intervencí svazu prostřednictvím soudruha Schwerzla přeci jenom došlo k malému napravení a novému vyplácení mzdy po 14 dnech a byla zrušena bezplatná týdenní zkušební doba pro nové zaměstnance
Od roku 1906 zaměstnávala manažerský a výrobní tým sklárny výroba sklenic na med. Již ve stejném roce, 24.září, rozhodl Státní svaz včelařský o designu sklenice a představil ji v časopise "Imkerzeitung" v únorovém čísle na str.36.
Čtenářům a prodejcům se vidina stáčení medu do skla místo plechovek zamlouvala. Tato novinka byla představená Německým oblastním svazem včelařství pro Čechy a setkala se s obecným souhlasem u spotřebitelů.
Rozhodovalo se, která sklárna bude výhradním dodavatel a výrobcem těchto sklenic. Uvažovalo se o firmě Münzel & Balme, ale příslušné diskuze ukázali na levnější sklárnu. Výhradním dodavatelem se tak stala firma Adolf Richter a Co. z Vrbna pod Pradědem.
Sklenice na med ve tvaru nízké plechovky se skleněným zdobením, kovovým víčkem s pogumovanou krycí lištou a razítkem od firmy, byla k dostání od července roku 1907.
Ve stejném dekoru se vyráběli tři velikosti sklenic pro běžné spotřebitele v objemu 250ml, 500ml a 1000ml. Všechny byly označeny nápisem "Landesverband für Bienenzucht" (Státní svaz včelařský).
Snadné použití, snadné čištění a praktický tvar se stal brzy velmi oblíbeným.
Expedice skla
Katalog zboží č. 22
Obchodní podmínky
V roce 1912 vydala firma Adolf Richter & Co. obchodní podmínky pro své odběratele a k tomu i nový katalog svých výrobků, který obsahoval více jak 2500 položek. Nabízelo se zboží od kalíšků až po velké skleněné servisy, pivní sklenice, malované, ale i broušené karafy na víno či vodu a v neposlední řadě i mísy, talíře, slánky a to jak foukané tak i lisované. V té době pracovalo ve firmě 230 zaměstnanců.
Katalog zboží č. 10 z roku 1899
Katalog zboží č. 17 z roku 1909
Katalog zboží č. 21 z roku 1912
Broušení skla v roce 1920
Broušení skla v roce 1928
Po první světové válce začala mít sklárna odbytové potíže. A než se z ní dostala, začaly se objevovat první známky velké hospodářské krize, která s sebou přinesla i prudký pokles prodeje spotřebního zboží nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí.
Majitel podniku Adolf Richter ml. byl nucen z finančních důvodů přijmout další společníky.
Sklad surovin ve sklárně
Zpočátku se zaměřovali na trhy v Anglii, Itálii a USA, avšak odbyt neodpovídal očekáváním. Sklárna se proto začala převážně soustředit na státy Blízkého východu. Specializovala se na výrobu tzv. "Orientálních pohárků" - ručně malovaných a broušených skleněných pohárů pro pití kávy a čaje, určených pro tento region.
Taková výroba trvala desítky let, nicméně v průběhu 30. let 20. století byla sklárna postupně vytlačována produkty skláren s mechanizovaným výrobním procesem. I když si zákazníci cenili kvality výrobků z vrbenské sklárny, nakonec zvítězila nižší cena výrobků vyrobených automatizovanými stroji oproti ručně foukanému sklu.
Rodinná hrobka Adolfa Richtera
27.října roku 1934 zemřel ve věku 65 let Adolf Richter mladší, majitel a významná osobnost ve sklářském průmyslu.
Richter, který vedl významnou sklárnu ve městě tvrdou rukou, byl známý svou odvahou v inovacích a rozvoji výroby skla. Byl to člověk se silnými názory a pevnými postoji, což mělo vliv na jeho vztahy s pracovníky sklárny.
Jeho práce a odkaz ve sklářském průmyslu zůstávají důležité pro region. Jeho úmrtí předčasně ukončilo éru jednoho z předních průmyslníků v oblasti sklářství ve Vrbně pod Pradědem.
Zůstali po něm synové a dcery, ale sklárnu po jeho smrti vedl pouze jeho syn Felix Walter Richter (nar.9.6.1902) a společníci sklárny.
Adolf Richter
4.7. 1869 - 27.10. 1934
Rodinná fotografie Adolfa Richtera ml. a jeho druhé manželky a dcer. Rok 1925
Syn Felix Walter Richter, spolu s kolegy, převzal vedení sklárny v roce 1934, vnášejíc do podniku nové nápady a energii. Avšak, jako mnoho jiných podniků, i sklárna zažívala těžkosti v období před a během druhé světové války.
V roce 1939 byli vlastníky: Synové Adolf Egon Richter, Felix Richter a komanditisté
Nárůst vlivu války se promítl do poklesu zájmu o skleněné výrobky a omezené dostupnosti surovin. Nedostatek uhlí pro provoz pecí dále zhoršoval situaci. I přes tyto obtíže sklárna nadále vyráběla, i když jen v omezeném rozsahu a s nedostatkem pracovních sil.
1945 - 1958 ZESTÁTNĚNÍ
Období po druhé světové válce přineslo do podniků mnohé výzvy a sklárna ve Vrbně pod Pradědem neunikla jejich dopadům. Mezi lety 1945 a 1948 se sklárna potýkala s obtížemi, které přišly s odsunem 147 německých sklářských specialistů. Jejich role byla klíčová, avšak sklárna se musela přizpůsobit nové realitě - nástupu nových, nezkušených pracovníků, většinou ze Slovenska, kteří převzali jejich místa.
Skláři u pece - Vrbno 1950
Po válce vedl podnik nějakou dobu Felix Richter, avšak již pod národní správou. Po něm tuto pozici převzal pan Turek, poté, co byla sklárna znárodněna.
Od 6. února 1946, jakmile byly vyřízeny veškeré dokumenty a provedena inventura majetku, byla sklárna připojena k podniku Českomoravské sklárny n.p. se sídlem v Krásnu nad Bečvou.
V prosinci roku 1949, pod vedením pana Dümlera, národního správce, proběhla další změna. V následujícím roce byla sklárna začleněna do národního podniku Rapotínské sklárny. Avšak tento podnik byl v roce 1958 rozpuštěn a vrbenská sklárna se stala součástí sklárny Květná-Karolinina Huť u Uherského Hradiště.
1958 - 1989 MORAVSKÉ SKLÁRNY N.P.
1958 - Začleněna k národnímu podniku Sklárny Květná - Karolinina huť.
1961 - Podnik přejmenován na Moravské sklárny v Květné u Uherského Brodu
1974 - Součást odborového podniku Crystalex Nový Bor
Značka sklárny Vrbno pod Pradědem
Sklárna Karolinka a Květná se spojily a v roce 1958 se k nim připojila i sklárna ve Vrbně pod Pradědem. Tím se veškerá výroba nápojového a stolního skla na Moravě soustředila do pouhých tří závodů a sklárna v Karolince se stala největší výrobní jednotkou Moravských skláren.
V té době se začal vyrábět široký sortiment ručně foukaného nápojového a užitkového skla. Produkce zahrnovala čiré i různobarevné sklo, hladké i bohatě dekorované. Sklárna se stala symbolem inovace a rozmanitosti ve výrobě skleněných výrobků.
Přes všechny obtíže a změny se sklárna ve Vrbně pod Pradědem znovu etablovala jako důležitý průmyslový hráč, přinášející kvalitní skleněné výrobky a odkaz na dlouhou tradici sklářské výroby v této oblasti.
Výstava v místním kulturním domě, rok 1954
Nápojová sada, ručně malovaný dekor, rok 1958
Sklářské kleště používané v 50.letech
Váza 23cm zdobená diamantovou optikou se vyráběla v barvě křišťálu. Osvědčilo se však také 6 barev používaných ve Vrbně. Váza připomíná ananas a její návrh z roku 1967 vytvořila Marie Glückaufová.
Od šedesátých let se sklárna specializuje na tavení křišťálového skla vynikající kvality. Nabízí ho jak v průhledné verzi, tak v kouřové, zelené, růžové, fialové, modré, hnědé a mléčné barvě. Tyto odstíny se staly charakteristickými pro produkci v dalších letech. Tuto originální techniku zavedl ve Vrbně výtvarník Jiří Vosmík, který se stal designerem prakticky veškerého sortimentu ve Vrbně až do 90.let.
Jejich kolekce zahrnuje sklenice pro hotely a restaurace s logy těchto zařízení. Nabízejí sklenice s bohatým lineárním matovým broušením, ozdobenými hvězdičkami i moderní sklo s výbrusy v moderním designu. Nápojové soupravy jsou k dispozici v různých barvách a některé jsou kombinací barev.
Sklárna se dále zaměřuje na pivní sklo ve více velikostech, přičemž ucha jsou v barvách typických pro vrbenskou sklárnu. Od roku 1964se sklárna připravuje na nový výrobní program který vyvíjí sklářská designérka Marie Glückaufová.
Tyto barevné odstíny se staly charakteristickými pro produkci v dalších letech.
Sortiment není omezen jen na jeden typ nápojové sady, ale zahrnuje sklenice s různými tvary stopky, baňky a džbány - rovné, tažené nebo tvarované.
Kolekce 60.let zahrnuje také křišťálové poháry v klasickém mírně zaobleném tvaru "Montrose designu" s řadou zlatých pásků po celé ploše. Existují i limonádové sady, sklenice se šesti odlitky v různých tvarech, dekoracích a barvách, někdy tradičními, jako jsou barevné pásy nebo motivy "Craquele" doplněné zlatými pásy a barevným sklem.
V sedmdesátých letech vstoupil do dějin výroby skla ve Vrbně pod Pradědem Jiří Vosmík. Jeho netradiční návrhy bytového skla přinesly nový dech do místní produkce a pomohly zvýšit úroveň a kvalitu výrobků z této oblasti. Jeho tvůrčí přístup a odvaha se projevily tím, že v průběhu následujících let propůjčil zdejší produkci výrazný a osobitý charakter.
Sortiment, který byl určen jak pro domácí trh, tak pro export, se rozšířil o padesát nových druhů skleněné krásy. Tyto novinky, vycházející z vlastní návrhářské dílny, představovaly různorodé tvary a designy, které obohacovaly nabídku vrbenské sklárny.
Vosmíkův přínos znamenal dalekosáhlou změnu v oblasti designu a inovace ve výrobě skleněných výrobků v této oblasti. Jeho osobitý přístup a tvůrčí gén zanechaly trvalý otisk v historii sklářství ve Vrbně pod Pradědem, přinášejíce nové svěží myšlenky a nápady do světa skla.
Nápojová sada z roku 1978
Nápojová sada z roku 1978
Vázy - Jiří Vosmík
Set v dekoru kouřového skla - Jiří Vosmík
Soubor modrých váz - Jiří Vosmík 1976
Sklenička na koňak s nápisem "N" známá jako „napoleonka“ byla vyrobená ve sklárně Vrbno. Tato elegantní sklenička byla navržena a vyráběna s precizností a uměním, které bylo charakteristické pro sklárnu. Její křišťálová konstrukce a design byly zaměřeny na uspokojení milovníků koňaku a dalších lahodných destilátů. Sklenička "N" získala svou popularitu a přitažlivost díky svému estetickému provedení.
Areál skláren ve Vrbně - rok 1985
V osmdesátých letech sklárny ve Vrbně pod Pradědem pracovaly s neobyčejnou vášní a nasazením, což se projevilo v jejich mimořádném úspěchu. Právě v té době zaznamenaly výrazný vzestup díky revolučnímu přístupu k výrobě skla a efektivnímu využívání moderních technik zdobení.
Týmy v těchto sklárnách se nebojácně pustily do inovací, spojujíc tradiční ruční řemeslo se špičkovými technologiemi. Díky této kombinaci se jejich výrobky staly vysoce ceněnými jak na domácím trhu, tak i za hranicemi.
Sklárny ve Vrbně pod Pradědem se staly centrem excelence v ruční výrobě skla. Jejich produkty získaly uznání pro svou kvalitu, originalitu a jedinečný design. Tento úspěch vycházel z obrovského úsilí, tvůrčího ducha a neustálé touhy po inovaci, které sklárny v tomto období prokazovaly.
Božena Glončáková - 1986
Soubor "Rita" design Jiří Vosmík
Rok 1986 - časopis Glassrevue a návrhy skla Jiří Vosmík
Jiří Vosmík, Sierra 1988
Skleněná sada - design Jiří Vosmík
Jiří Vosmík, ručně tvarovaný nápojový soubor "Nora" z křišťálového skla s matovaným dekorem, Moravské sklárny, Vrbno pod Pradědem, pol. 80.let
Nápojová souprava byla původně vytvořeno pro design kouřového skla v roce 1976, později byla i dekorována zlatým dekorem.
Autor zlatého dekoru Jiří Vosmík, výrobce n.p. Moravské sklárny, Vrbno pod Pradědem rok 1986
Nápojová sada "Maria", design Jiří Vosmík
Nápojový set "Lola", design Jiří Vosmík
Jiří Vosmík, 1986
Jiří Vosmík, 1986
Sada "Anita", design Jiří Vosmík 1987
Sada "Alice", design Jiří Vosmík 1987
1989 - 2011 CRYSTALEX, A.S. NOVÝ BOR
V rámci privatizace se sklárny staly součástí akciové společnosti Crystalex, a. s. Nový Bor, která měla působnost ve 65 zemích světa a byla součástí holdingu Bohemia Crystalex Trading.
Umění ruční výroby skla vždy přitahovalo obdiv a pozornost svou jedinečností. Sklárna ve Vrbně pod Pradědem se stala jedním z posledních hrdých nositelů této tradice. Jejich výrobní program zahrnoval kalíšky, odlivky, mísy, vázy, dózy, svícny a další stolní sklo.
Tajemství sklárny spočívalo v jejich schopnosti vytvářet sklo v nejrůznějších barvách a zdobit ho malbou či diarytem. Tato speciální technika zdobení skla představovala mistrovskou dovednost a umožňovala vytvářet nádherné vzory a motivy, které obohacovaly každý kousek jejich produkce.
Božena Gločánková
Hana Lakomá
Květa Daňková
Jiří Vosmík
Hana Lakomá
Božena Gločánková
Kalíškový soubor včetně doplňků, Jiří Vosmík, 1998
Božena Glončáková, Srdíčka, vítací číše roku 2000 s domalovanými hutními nálepy, Crystalex, sklárna Vrbno pod Pradědem, 1996-1998
Design: Jiří Vosmík
V roce 2000 pracovalo pro sklárnu 200 pracovníků. Avšak o tři roky později toto číslo dramaticky kleslo na 105 zaměstnanců. Společnost Crystalex a.s. Nový Bor byla součástí holdingu Bohemia Crystalex Trading, který začal čelit těžkostem v roce 2008. Levná dovozová konkurence vážně ovlivnila tento průmyslový sektor. Staré dluhy navíc zatěžovaly finanční stabilitu společnosti a nedostatek provozního kapitálu vytvořil ještě složitější situaci. Když dodávky energie byly přerušeny koncem září 2008, firma požádala o insolvenční řízení a postupně se začala rozpadat. V říjnu téhož roku byl do vrbenské sklárny ustanoven konkurzní správce a již 1. ledna 2009 byl závod uzavřen. Do konce února přišli o práci všichni zaměstnanci.
V září 2009 sklárnu koupila společnost Aland Europe za necelých 7 milionů korun. V lednu 2010 byla částečně obnovena výroba. Do provozu byla uvedena zušlechťovna a práci zde našlo dvacet lidí. Plánované obnovení celého provozu za 10 milionů korun záviselo na dostatečném množství zakázek.
Avšak v únoru 2011 utichl ruch ve sklárně znovu. To znamenalo definitivní konec masové ruční výroby skla. Dědictví umění ručního sklářství v této oblasti zůstává jako vzpomínka na 150 let mistrovství a krásy, které sklárna představovala.